Jaký je váš nejoblíbenější živák?

Je to psychedelicky bondovský soundtrack, který se na pódiu neustále mění, čím diváka táhne pořád dopředu na této epické cestě. Občas to dokonce vypadá, jako kdyby měly reproduktory explodovat pod návalem čisté, vibrující barevnosti, což vás donutí přemýšlet o tom, zda zrovna nemáte synestezii. Celé to přichází s nesvázanou lehkostí od tichého zvuku až po celoplošnou zvukovou bouři z pastýřské hry Sound of Music k pulsujícím jazzovým sekvencím… a pořád vás to nutí přemýšlet o tom, proč více hudby, kterou běžně posloucháte, nelze zařadit mezi tak celkově působivé. 

Jaga Jazzist chtěli již dlouho pracovat s orchestrem a když je britská DJka Fiona Talkington představila Britten Sinfonia, ihned se chytli šance spolupracovat. Barbicanův Chris Sharp slíbil, že se postará o záležitosti na jevišti a celý tým začal psát nová díla od naprostého začátku. Jaga se snažili, aby každý hudebník byl tím hlavním na pódiu, což se ve výsledku mnohonásobně vyplatilo. Celá hudba je tak přeplněná a vášnivá, kdy se každý muzikant stává rovnocennou součástí tohoto hvězdného obsazení.

Jaga měli vždy velmi přísný přístup ke své tvorbě a tuto možnost, které se jim pro album nabídla, se snažili využít na maximum, aby se mohli posunout dále kupředu. Nastavili tak sami úplně nová měřítka. „Mathiasovo sólo na trumpetu v Bananfluer Overalt je možná moje vůbec nejoblíbenější část z celé desky,“ řekl skladatel a kreativní síla celé skupiny Lar Horntveth. „Opravdu se v tom ukázal, protože dostal prostor k improvizaci, kterou mohl realizovat takovým způsobem, jako nikdy před tím.“

To vlastně říká hodně o tomto brilantním a unikátním albu. Není zvykem, že by se objevila deska, která toho nabídne tolik. Její tiché momenty se mohou rovnat Šostakovičově průzkumu smrtelnosti, ale jakmile se rozjede, mohou se její dravé rify rovnat každé mladé kytarové kapele. Jsme si naprosto jistí, když říkáme, že poslechem určitě nebudete zklamaní, a možná vám celá deska dokonce vylepší zbytek dne.